Právo na zaměstnání

Listina základních práv a svobod , která je ústavním zákonem, upravuje ve své hlavě čtvrté, nazvané „Hospodářská, sociální a kulturní práva, v čl. 26 a několika následujících právo na zaměstnání.

Co je právem na zaměstnání podle Listiny?

Článek 26 stanoví, že každý má právo

na svobodnou volbu povolání a přípravu na takové povolání – tedy na studium nebo na praktickou přípravu ve zvoleném oboru. Je samozřejmé, že musí splnit zákony dané podmínky pro vlastní výkon zvoleného povolání. Tyto podmínky mohou spočívat v dosažení určitého věku (např. dosažení věku 18 let pro získání řidičského průkazu nebo možnosti uzavření „dohody o hmotné odpovědnosti“) nebo určité kvalifikace.

- podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost – to znamená, že každý má možnost založit si živnost a pracovat na základě živnostenského oprávnění nebo na základě jiného oprávnění podle zvláštních předpisů. Musí pro to samozřejmě splňovat zákonem dané podmínky, které spočívají jednak v osobních předpokladech (věk, bezúhonnost) jednak v kvalifikačních předpokladech – taková osoba musí splňovat zákonem stanovené vzdělání, které se v některých případech dá nahradit praxí v oboru.

Zákon může stanovit, a v praxi také stanoví, podmínky pro výkon jednotlivých povolání nebo činností. Stát je povinen chránit veřejný zájem, a tím je určitě ochrana občanů před tím, aby určité práce nebo služby neprováděly osoby, které k tomu nemají patřičné předpoklady a nedocházelo tak ke škodám na majetku, zdraví nebo právech ostatních lidí.

Důležité je ale ustanovení o tom, že každý má sice právo získávat prostředky pro své živobytí prací, ale občané, kteří bez svého zavinění nemohou toto právo vykonávat, tedy nemají práci, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.

Právo na zaměstnání a zákon o zaměstnanosti

Z těchto, ale i dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod potom vychází velmi důležitý právní předpis, zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti. Tento zákon mimo jiné upravuje vztahy mezi Úřadem práce České republiky, resp. mezi jeho krajskými pobočkami a nezaměstnanými osobami.

Právo na zaměstnání je upraveno v § 10 – 12 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v platném znění. Podle zákona o zaměstnanosti se každý může rozhodnout:

Pracovní povinnost fyzické osoby není dána zákonem, proto v České republice neexistuje povinnost pracovat.

Pokud člověk dosahuje příjmů ke své obživě jiným legálním způsobem, nebo má své vlastní legální prostředky k obživě a pokud mu stačí k zaplacení povinného zdravotního pojištění a případně k zaplacení (nepovinného) důchodového pojištění, nic ho pracovat nenutí.

Pokud člověk chce pracovat (musí pracovat, aby se uživil) má právo si svobodně zvolit a najít zaměstnání a vykonávat je na celém území Čěské republiky, nebo v zahraničí (§ 12 zákona o zaměstnanosti).
Pokud si ale člověk sám není schopen zabezpečit zaměstnání, má právo (nikoli povinnost) požádat o pomoc při zabezpečování zaměstnání krajskou pobočku úřadu práce.

NOVINKY NA EMAIL
Zasílat novinky na email:
ANKETA
Archiv anket
KALENDÁŘ AKCÍ
Rekvalifikační kurz
Konference
Ostatní

Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost

a státního rozpočtu ČR.